Klub českých turistů

Pěší výlet do Českého ráje s dopravou vlakem v sobotu 12. května 2012

Podle předpovědi počasí měla během noci z pátku na sobotu přejít přes území České republiky studená fronta a za ní se mělo výrazně ochladit.

Není divu, ještě v pátek dosahovaly odpolední teploty k tropické třicítce. Zdárný průběh výletu byl tedy ohrožen. Ráno v Pardubicích opravdu pršelo, přesto se nás na hlavním nádraží pod odjezdovou tabulí v 6:45 sešlo 16, 3 turisté přistoupili v Rosicích, takže nás na výlet vyrazilo celkem 19. Během jízdy vlakem nám opravdu pršelo, ještě v Semilech (o zábavu během jízdy se nám postarala i porucha otevíracího zařízení), ale při výstupu v 9 hodin v Železném Brodě jsme se obešli již bez deštníků. Neboť budoucnost výletu byla stále nejistá, příliš jsme neváhali a hbitě jsme vyrazili. Po zelené značce jsme vystoupali do Vrátu a posléze na Hamštejnský hřbet a poté mírně klesli k silnici z Koberov do Malé Skály. Opět jsme vystoupali do Besedic, prošli vsí a těšili se na občerstvení v chatě U Kalicha. To se však nekonalo. Ač v chatě zjevně někdo byl a svítilo se v ní, o 19 případných hostů nejevil zájem. Posvačili jsme tedy z vlastních zásob na stolech před chatou a vypravili se do Besedických skal.
Prošli jsme po žluté značce Benešův vyhlídkový okruh, pokochali se rozhledem z vyhlídek, pobloudili jsme v skalních bludištích, nahlédli do několika skalních slují, poučili jsme se na tabulích naučné stezky o vzniku pískovců a skalního města a shlukli se na rozcestí Kalich, v místě, kde se setkávali v pobělohorských těžkých dobách k bohoslužebným setkáním Čeští bratři a zanechali zde i vyryté nápisy ve skalách. Zde jsme odbočili ze žlutě značeného okruhu po modré doprava, sešli na rozcestí U tůňky a po zelené (s malým kufrem) vystoupali na zříceninu hradu Zbirohy. Po její prohlídce jsme sešli do stejnojmenné osady a přes další osady Rakousy a Rohliny a kolem Přírodní rezervace Bučiny u Rakous jsme již podél řeky Jizery došli k výletní restauraci Zrcadlová koza, kde jsme spočinuli, posilnili se a přečetli si veršovanou básničku o vzniku podivného názvu tohoto podniku.
Asi po půl hodině jsme vyrazili na zbytek cesty. Šest z nás se spokojilo s cestou na vlak do Dolánek, my zbývající jsme prokmitali Turnovem a shromáždili se na nádraží. Po koupi skupinové jízdenky jsme v 16:42 nastoupili do vlaku a po téměř 2 a půl hodinách jízdy jsme se po 19. hodině spokojení a suší rozloučili na hlavním nádraží v Pardubicích.
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce