Údolím Běluňky 28.6.2014

Skupinové foto V životě to někdy houpe Zámek a vinohrad Uspořádat výlet první prázdninovou sobotu jsem se rozhodl letos poprvé a tak jsem byl velmi zvědavý, kolik lidí

dá přednost mé maličkosti a poměrně málo známému a neprofláknutému údolí Běluňky před dovolenou např. u Jadranu. Už během jara jsem zaregistroval více zvídavých dotazů, kdeže to vlastně je, odkud se tam jde a co tam je k vidění. Během týdne se začali hlásit první odvážlivci. Předpověď počasí nebyla nijak tragická, a tak se nás v sobotu ráno v 6.40 na hlavním nádraží v Pardubicích pod odjezdovou tabulí sešlo 16 a mohli jsme směle vyrazit.
Další turistka přistoupila v Rosicích a dva mí přátelé z Hořic avizovali, že se k nám připojí ve Dvoře Králové n/L. Znovu se však prokázala 100% platnost úsloví, že „čert nikdy nespí“. Věděl jsem, že nejslabší místo mého výletu spočívá v přestupu z vlaku na autobus ve Dvoře Králové, kde je na podobný přestup dle IDOSu pouhých 5 minut. Rohatý však přispěchal s výlukou mezi Jaroměří a Dvorem Králové, a tak bylo zřejmé, že je třeba dát na modlení. Autobus jsme opravdu stihli, jednoho z turistů však opakované přestupování dezorientovalo natolik, že místo do linkového autobusu směr Pomezní Boudy nastoupil znovu do vlaku a odjel neznámo kam. I přes takto vzniklou ztrátu se nás u motorestu Výšinka z autobusu vysoukalo 18 a pes. Pořídili jsme skupinové foto, účastníci z Hořic se představili, a vyrazili jsme na trasu. Bylo skoro zataženo, ale déšť nebyl očekáván. Zprvu jsme se ubírali po cyklotrase, podešli jsme Liščí horu, zvýrazněnou telekomunikační věží, pokochali se výhledem na Krkonoše, prošli osadou Mravenčí Domky, kde jsme si vyfotografovali kapličku, a po silnici došli k Běluňce. Prošli mezi rybníky, kolem dětského letního tábora a v osadě Běluň se občerstvili. Po krátké přestávce jsme pokračovali již po turistických značkách podél Běluňky zprvu po žluté a potom po červené. Prošli jsme kolem samot Harcov a Žďár a vystoupali do pravého údolního svahu. V osadě Výhled jsme se pokochali výhledem do kraje a poté již došli do Chvalkovic. Vyfotografovali jsme si pamětní desku, věnovanou Boženě Němcové, která ještě jako Barunka Panklová v letech 1830-33 pobývala na místním zámku, prošli kolem kostela a sešli zpět k Běluňce, kde na nás v centru obce čekalo avizované občerstvení. S trochou trpělivosti jsme se v zahradní Krakonošově restauraci dočkali guláše a vyměnili si zážitky z výletu.
Poté jsme si ještě vyfotografovali pěkně opravený zámek (v soukromém vlastnictví) a vyčkali příjezdu autobusu do Dvora Králové. Tam jsme se rozloučili s hosty z Hořic a se psem a opět s výlukou docestovali do Pardubic, kde jsme se krátce po 17. hodině na hlavním nádraží spokojeně rozloučili.
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce

Vyhledávání

Sponzoři

 synthesia banner 180x150

 logo Pardubice

 

 

 

 

 

 

 

 

Přihlášení