Klub českých turistů

Na letošní počátek prázdnin jsem si připravil výlet do malebné krajiny Podkrkonoší a na místo spjaté s naší demokracií,

slavný Havlův Hrádeček, a netrpělivě očekával, kolik turistů toto místo zláká. Předpověď počasí tentokrát slibovala zataženou oblohu s četnými přeháňkami, zvláště v odpoledních hodinách, přesto se nás ráno v 6.40 na hlavním vlakovém nádraží pod odjezdovou tabulí sešlo 18 a tak jsme mohli směle vyrazit.
Místo tradiční skupinové jízdenky jsme tentokrát využili 4 síťové jízdenky IREDO po 400 Kč, jež se i s ohledem na předpokládaný přestup na autobus ve Dvoře Králové ukázaly jako velmi výhodné. Právě zmíněný přestup na autobus a tradiční zpoždění ČD prověřily naši nervovou soustavu, nicméně dobrá věc se podařila a my jsme mohli po půl deváté vystoupit na autobusovém nádraží v Hostinném, kde nás čekal 19. účastník Zbyněk z Hořic. Za mírného mrholení jsme pořídili skupinové foto, prohlédli si náměstí i se známými obry, navštívili infocentrum a vyrazili na trasu. Srážková činnost brzy ustala a my jsme mezi lesy, loukami a pastvinami užívali výletu. Kolem půl dvanácté jsme se na kládách občerstvili a pokračovali v cestě. Překřížili jsme údolí Vlčického potoka a pokračovali Přírodním parkem Hrádeček. Došli jsme na silnici, zahnuli doprava a přečetli si tabuli naučné stezky o vztahu prezidenta Václava Havla k tomuto místo. Poté nás již čekala vlastní Havlova chalupa. Vyfotografovali jsme si ji, prodiskutovali činnost Charty 77, některé turistky dokonce pronikly i na soukromý pozemek, dnes již patřící Lesům ČR. Asi o 100 m dále nás čekala zřícenina hradu Břecštejna, dříve Silberštejna, a další tabule naučné stezky. Po další chvilce fotografování jsme pokračovali dolů do údolí Pilníkovského potoka a po silnici minuli místní rybníky. Těšili jsme se na občerstvení ve výletní restauraci Peklo, ta však směle chátrá a zeje prázdnotou. Je to smutné, že už ani na Peklo není spolehnutí! Naštěstí ji zastoupil sousední penzion Pod Hrádečkem, kde jsme asi hodinu poseděli a občerstvili se. Vyhnaly nás odtud až temné mraky a následná asi půlhodinová přeháňka. Čekala nás ještě závěrečná, asi 6 km dlouhá, část cesty do Trutnova, ovšem v jednom úseku s velmi mizerným značením. Právě to způsobilo, že se nám v dešti ztratilo 6 účastnic, pro které jsem se musel dodatečně vrátit zpět do lesa.
Naštěstí mobily fungují a vše dobře dopadlo, našel se i Zbyněk z Hořic, a tak jsme mohli v 18 hodin odjet z Trutnova výlukovým autobusem směr Jaroměř a poté vlakem směr nejprve HK a poté Pardubice, kde jsme se opět na hlavním nádraží zhruba v 19.45 spokojení rozloučili.
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce