Klub českých turistů

Na duben jsem tentokrát připravil výlet do krajiny Podkrkonoší a Podzvičinska, s řadou zajímavých míst na trase,

mezi nimiž hlavním bylo městečko Miletín. Předpověď počasí tentokrát na sobotu již řadu dní dopředu věstila husté mraky a déšť, přesto dávala i naději, že by se vlnící studená fronta při svém postupu na východ mohla nad územím České republiky trochu „zaseknout“ a zpomalit a do východních Čech dorazit až v podvečer. Norové předpovídali počátek deště v Lázních Bělohradě až kolem 17. hodiny. Na výlet se mi přihlásilo 14 turistů, nakonec se nás zúčastnilo 19.
Jak už to bývá u ČD téměř pravidlem, do výletu zasáhla i výluka mezi Hradcem Králové a Jaroměří, jež však nic nezměnila na tom, že jsme krátce před 9. hodinou vystoupili na nádražíčku v Bílé Třemešné. Pořídili jsme skupinové foto, připili na počest narození nového turisty a vydali se na cestu. Prošli jsme Bílou Třemešnou, překřížili železniční trať, po níž jsme přijeli, minuli několik rozcestí, prošli Horním a Dolním Dehtovem, na jedné z lesních křižovatek posvačili a sešli k Miletínským Lázním. Zde jsme se občerstvili vodou z pramene, nakoukli do obnovené kaple, pročetli si historii lázní, pořídili pár obrázků a pokračovali směr Miletín. Zde jsme se posilnili v restauraci Sousedský dům, zakoupili miletínské modlitbičky, prohlédli si nejprve náměstí, poté kostel, rodný domek K. J. Erbena a nakonec i zámecký park a vše pochopitelně patřičně zdokumentovali. Poté jsme kolem Miletínské bažantnice pokračovali v cestě, poseděli na lavičce u Božích muk, minuli Červenou Třemešnou i tamější kostelík a lesními cestami došli ke kostelíku v Byšičkách, jednomu z cílů naší cesty. Kostelík, obklopený hřbitovem, byl inspirací k básni K. J. Erbena Svatební košile. Stojí osamocen na vršku uprostřed luk a sadů, neboť vesnička Byšičky zanikla již za třicetileté války, a je odtud pěkný výhled do kraje. Neodolali jsme pokušení posedět a vstřebat atmosféru místa. Poté jsme přes lázeňský lesopark a park kolem Annamaríánského pramene a hudebního pavilónku došli do centra Lázní Bělohradu. Prošli jsme si místní zajímavosti, např. místo, kde stával rodný domek K. V. Raise, či zámeckou oranžérii, kde je nyní umístěn jeho památník, poseděli v jedné z místních restaurací a krátce po půl šesté došli k místnímu nádražíčku, stále bez deště.
Poté jsme se „nalodili“ do vlaku a po dvou přestupech v Chlumci n/C a Hradci Králové jsme se kolem půl osmé ocitli spokojení a suší na hlavním nádraží v Pardubicích, kde jsme se rozloučili.
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce