Klub českých turistů

Fotky jsou na: http://tksp.rajce.idnes.cz/2016_Na_sever_od_drahy/

Je to začarovaná akce, pomyslil jsem si, když se u odjezdu našeho vlaku objevila tři písmena - BUS. Akce, odložená

 z minulého roku, nezačala právě šťastně. Ale s ČD člověk po psychické ani fyzické stránce opravdu nezakrní. Jen paní pokladní po několikanásobném vracení a opětovném kupování jízdenek, kdy jsme v časovém presu vymýšleli náhradní spojení, museli asi přidělit osobního psychologa. Na závěr nás ještě dráhy osvěžily neohlášenou změnou nástupiště na poslední chvíli a tak byl div, když jsme v Tuklatech všichni vystoupili téměř v plánovaném čase. Prohlédli jsme si Tuklatskou tvrz a po telefonickém hovoru se dozvěděli, že objednaný průvodce po Vyšehořovických památkách nedorazí. Další žert toho dne. Naštěstí jsou volně přístupné a popsané na informačních tabulích, takže jsme si je bez problémů prohlédli. Tady se spustilo mrholení, předpovězené meteorology na odpoledne (těch vtípků už začalo být příliš), ale na výborné náladě nám to nic neubralo. V Mochově jsme si vyfotili krásný gotický kostelík a pokračovali do Kerska. Před restaurací Hájenka jsme se rozdělili. Někdo šel na „šípkovou“, větší část do útulné a levnější restaurace U pramene. Po dobrém obědě jsme doplnili zásoby ze Svatojosefského pramene a vypravili se k Bohoušovi na kafe. Nešlo o návštěvu u vedoucího OCT. Zastavili jsme před chatou Bohumila Hrabala, ve které trávil mnoho let svého života. Neotevřel. Potom jsme se ještě podívali na Kerský menhir a za Hradišťkem se stavili u hrobu B. Hrabala. Až tady někteří pochopili, proč neotevřel. To už začalo pálit slunce. Po další krátké cestě jsme se ocitli u velkého písáku a po jeho břehu jsme dojeli do lesní hospůdky na kávu. Posezení pod korunami stromů s výhledem na jezero se všem líbilo. Potom jsme projeli závějemi písku až k obrovskému písečnému přesypu na okraji obce Písty. Toto místo je přírodní památkou. Za obcí jsme se už napojili na pěknou a málo frekventovanou C0019, vedoucí po levém břehu Labe. Cestou jsme si ještě vyfotili Hrabalovo posezení (dřevěný stůl a lavice, jejichž součástí bylo i několik dřevěných koček), v Poděbradech přejeli na pravý, značně frekventovaný břeh, který většina účastníků znala z „Kultovní Labské“ a asi po 3 km dojeli na soutok Labe s Cidlinou. I tady bylo malé občerstvení a ukončení akce s možností, odjet vlakem domů. Někdo se rozhodl pokračovat na kole do Kolína a někteří až domů. Ani hektický začátek akce na nádraží nikomu dobrou náladu neubral a celá akce se vydařila.

Milan Jehlička