Klub českých turistů

Auvej!!!  Zdání klame - nadpis zavádí k pocitu stížnosti a nářku. A přitom se jedná pouze o chemicko-anglický přepis názvu (Au-way).

Ostatně, stěžovat si vůbec nebyl důvod.

Pohled z okna po probuzení sice nevypadal přepychově - co taky čekat od aprílového počasí. Takže byla celkem pochopitelná omluva v narychlo otevřené mejlové poště a předběžný seznam prořídl o dvě jména. Na nádraží ovšem byla spousta známých tváří, protože vidina jara vyhnala z domovů spoustu podobně Přírodou "postižených" přátel. Monopol není ani v možnostech výletů, a tak byla sobota pod asi čtyřmi hlavičkami různých spolků. Ve prospěch TKSP nás bylo 8 a jeden turistický úderník - Čikinka.
Zastávku Kolín dílny si patrně nevybírá příliš mnoho lidí, a tak jsme měli klid na úvodní skupinové foto. To už byl dávno zapomenut ranní déšť, byť kaluže a občasné bláto nám nebeskou vodu připomínaly cestou. Šťastně jsme našli kýženou žlutou, po chvíli jsme přemýšleli, proč se část Kolína jmenuje Šťáralka (bez výsledku) - a to už jsme odcházeli z civilizace do přírody. Při pohodové procházce je možné prohodit i nějaká slůvka, a ejhle, už jsme se zamýšleli nad genderovou nevyvážeností. Je jistě veliký rozdíl chovat se "vzmužile" a nebo v protikladu "zbaběle". Ovšem jak změnit stereotyp, když je "zažraný" víc než příslovečná špína?
Naše díky směřovaly k nebesům, vždyť ranní mraky vystřídalo Slunce - a že bylo opravdu nádherně, o tom není pochyb, protože v kalužích jsme viděli mnoho koupajících se hlemýžďů. A protože se střídají partie přírodní s lidskými sídly, ocitli jsme se ve Starém Kolíně. Shodou okolností jsme se mohli podívat do kostela sv. Ondřeje a následně nás s otevřenou náručí přijal i krámek a hospůdka. Osvěženi jsme pokračovali po žluté, za hájovnou jsme se zanořili do lesíku a šli jsme podél vody. Po chvíli nás znepokojilo, že nikde nevidíme značku. Po návratu k hájovně jsme hledali byť zašlou další žlutou, ovšem snaha byla marná. Když nevíš, zeptej se - a jde o dobrou poučku. Podle místního pána je značení mizerné, značky tam marně hledají všichni - a skutečně. Cestou jsme neviděli nic, až po značné vzdálenosti jsme jednu nalezli na trubkovém sloupku drátěného plotu. Minuli jsme cvičiště pro výcvik psů a střelnici a už jsme byli u Labe. Proti proudu jsme postupovali k soutoku Labe s Doubravou, a to už byl jen kousek do Záboří. Kostel sv. Prokopa jsme si bohužel mohli prohlédnout jen zvenčí, ovšem portál je skutečně podařený.
Při pohledu na hodinky se naskytla otázka, zda stihnout vlak kolem 14. v Záboří či pokračovat do Týnce a jet až kolem 16. Protože počasí bylo skutečně báječné a Týnec se krásně vypíná na skále nad Labem, rozhodnutí bylo jasné. Ovšem opustila nás spěchající dvojice, a tak do přehledu kilometrů je dvakrát zapsáno 15 km, u ostatních pak 17 km.
Týnec jsme obdivovali z protilehlých Vinařic i později z jeho vlastních ulic. Nedaleko kostela je velmi příjemná cukrárna Cafe Fenix, na venkovním posezení jsme prožili příjemné chvíle. Následující obhlídka kostela i výhledů do okolí přešla v návrat ke trati a kolem půl páté jsme stáli doma před nádražím.
Tak ani není třeba připomínat moudrost "Konec dobrý - všechno dobré", protože jsme měli krásný celý den, jen ráno to mohlo vypadat, že budeme moknout a moknout. Čím jsme si asi zasloužili přízeň Osudu, že si výlet můžeme připomínat jako krásný den?
22.4.2012
Vladimír Štreit