Klub českých turistů

Na nejkrásnější měsíc v roce jsem si letos připravil výlet opět do Českého ráje,

na hrad Kost a do dvou nejpěknějších údolí, údolí Žehrovky a Plakánku. Horké počasí letošního jara mě přesvědčilo oproti propozicím zkrátit avizovanou trasu, a tak jsme se po přestupech ve Staré Pace a Lomnici n/P vybatolili z Regionovy na železniční zastávce v Malechovicích v nádherném počtu 37 turistů.
Pořídili jsme skupinové foto, pověděli si základní informace ohledně trasy a po téměř třech hodinách cestování nedočkavě vyrazili na trasu. Čekala nás májová rozkvetlá příroda. Nejprve jsme sešli po modré přes vesničku Roveň do údolí Žehrovky k rybníku Nebákovu, kde jsme se občerstvili ve stejnojmenném rekreačním zařízení. Kouzelné místo. Poté již pokračovali po červené údolím po proudu Žehrovky podél Podsemínského rybníka a za rozcestím u Přibyla odbočili z údolí doleva a vystoupali do Libošovic, kde jsme si vyfotografovali kostel a někteří se opět občerstvili. Dále jsme pokračovali Prokopským údolím v pramenné oblasti říčky Klenice a sešli k Bílému rybníku, na jehož březích byla možnost posezení s nádhernou vyhlídkou na monumentální hlavní cíl naší cesty, mimořádně fotogenický hrad Kost, a vzápětí došli i k hradu. Zde jsme si prohlédli podhradí, občerstvili se, poseděli, pořídili spoustu snímků a po druhé hodině odpolední se opět vydali na cestu. Čekal nás Plakánek, skutečný skvost. Provázela nás jím naučná stezka. Po ní jsme došli i k chalupě „makajícího“ herce Pepy Dvořáka, který některým v dobrém rozmaru i zapózoval. Tak jsme absolvovali Střehomský Plakánek, někteří i Plakánek Vesecký, a došli do Střehomi, kde byla příležitost opět chvíli posedět. Ale začala se stahovat mračna nad Humprechtem…. A tak jsme prokvačili Osekem s mohutnou dřevěnou zvonicí a už tu byla Sobotka a s ní také pořádný slejvák. Naštěstí to už jsme byli pod střechou….
Na malém opuštěném soboteckém nádražíčku se nás sešlo povícero a když přijel jeden ošuntělý motorový vagónek, vypadalo to dost beznadějně. Ale dobrá věc se podařila, hrubá síla zvítězila a my byli všichni uvnitř! A s námi asi stovka dalších lidí! Nemohli jsme jet sice závratným tempem, ale do města automobilů jsme dorazili jen s tříminutovým zpožděním a čekal nás téměř prázdný vlak do Kolína! Tak jsme si to užívali, patřičně se roztáhli, poklábosili, v Kolíně přeběhli na druhé nástupiště a přesně podle plánu se před sedmou rozloučili na hlavním nádraží v Pardubicích.  

Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce