Ohlédnutí za výletem: Z Deštného do Nového Města 5.9.2020

Skupinové foto --- autor: vedoucí výletu Velká Deštná --- autor: vedoucí výletu Kostel v Šedivinách --- autor: vedoucí výletu Nové Město nad Metují --- autor: vedoucí výletu

Na letošní první zářijovou sobotu jsem si připravil další, v pořadí již třetí výlet „Z Deštného do.…..“, s využitím cyklobusu Chrudim – Šerlich. Cílem byla tentokrát perla Podorlicka, Nové Město nad Metují. Výlet jsem měl připravený již před rokem, kdy se neuskutečnil vzhledem k nepříznivému počasí. Letos se naproti tomu vypršelo již předchozí víkend koncem srpna a tak předpověď počasí slibovala pěkné letní počasí, avšak v odpoledních hodinách s možností bouřek. Turistů se nahlásil dostatek, 21, a všichni přihlášení se i ráno dostavili (2 turistky s přístupem na Dubině).
O první náš „zážitek z výletu“ se zasloužil ukrajinsky hovořící řidič cyklobusu, který naprosto ignoroval naši snahu zakoupit si celodenní jednodenní síťové jízdenky IREDO po 5, na něž ovšem máme zcela prokazatelný nárok. Když nepomohl ani vstup naší plynule rusky hovořící kamarádky, museli jsme si jízdenku každý koupit sám. V podstatě to ale byla jediná trochu nepříjemnější událost, která nás během dne „potrefila“. O dvě hodiny později jsme již vystupovali z cyklobusu v centru Deštného, něco si řekli k organizaci výletu, pořídili skupinové foto a vyšlápli do prvního kopce. Byla azurová obloha a výhledy na hlavní hřbet Orlických hor v čele s Velkou Deštnou byly úchvatné! U chaty Kukačka se odpojilo pár turistů na dopolední kafíčko, většina z nás se však kochala krásami ještě letní přírody. Minuli jsme kostel v Šedivinách, spoustu podorlických roubenek, překřížili údolí potoka Hluky a přes Nedvězí, údolí Zlatého potoka u Kounova a Bystré došli až do Ohnišova, kde bylo zamluveno občerstvení v hospůdce U jelena v centru obce. Zde se větší část účastníků výletu odpojila a turistickou náplň výletu tak zakončila. Prohloupili. Zbylo nás dále již jen 8. Nejpěknější úsek trasy byl však teprve před námi. Tím bylo údolí Janovského potoka s umělým vodopádem Zákraví a spoustou dřevěných lávek a skalních útvarů, připomínající až Slovenský ráj. Zde už nás neprovázela azurová obloha, smrákalo se a bylo cítit, že se blíží avizované „čertů ženění“. Ještě jsme stihli vyšplhat na Juránkovu vyhlídku na zbytcích hradu Výrova, seběhli na předměstí Nového Města a obloha se zatemnila. Měli jsme jako obvykle kliku. Trakaře začaly padat až na náměstí, kde jsme rychle vklouzli do podloubí a zapadli do jednoho z místních pohostinství. Naštěstí padání trakařů nemělo dlouhého trvání. A tak jsme po krátkém posezení pokračovali v procházce nádherným městem. Podívali se k zámku, pořídili dalších pár snímků a již šupajdili na místní autobusové nádraží, kde nás čekal o půl šesté autobus, tentokrát s polským řidičem.
O IREDO jsme se již raději nepokoušeli a po přestupu na vláček v HK jsme se krátce před 19. hodinou spokojení z příjemně stráveného dne rozloučili na hlavním nádraží v Pardubicích.             
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce

Vyhledávání

Sponzoři

 synthesia banner 180x150

 logo Pardubice

 

 

 

 

 

 

 

 

Přihlášení