Klub českých turistů

Na letošní duben jsem si připravil výlet do severního okolí Prahy vltavským údolím z Roztok do Kralup, trasu

trasu hojně vyhledávanou obyvateli našeho hlavního města, hlavně cyklisty. Ti také měli představovat největší nebezpečí na jinak rovinaté, bezproblémové, údolní trase. Termínově jsem zvolil poslední předvelikonoční sobotu. Přitom pěší výlet do okolí Roztok měl náš turistický odbor na programu i o týden dříve. Bylo zajímavé očekávat, jak se to projeví na účasti. Duben bývá jinak tradiční aprílovým počasím. I když letošní duben je zřejmou výjimkou, jejímž důsledkem je anomální sucho, právě sobota 13. dubna byla věrná tradici. Předpověď počasí slibovala již týden dopředu výrazné ochlazení a sníh i ve středních polohách.
Na výlet se mi dopředu přihlásilo 10 účastníků, jejichž počet neohlášení účastníci navýšili na 15. Po cestě do Prahy a přesunu mezi Hlavním a Masarykovým nádražím jsme krátce po půl desáté vystoupili v Roztokách a došli k jednomu z posledních funkčních vltavských přívozů do Klecánek. Vyčkali příjezdu převozníka a nechali se převézt na pravý břeh Vltavy, po němž jsme se začali ubírat po proudu Vltavy. Minuli jsme Klecánky, Husinec, Ústav jaderného výzkumu v Řeži u Prahy a prošli i po úzkém chodníčku ve skalnatém svahu těsně nad pravým břehem Vltavy. Chladné počasí druhé dubnové soboty se z našeho pohledu velmi pozitivně promítlo na počtu cyklistů, jež nás míjeli. Za celý den jsme jich potkali asi 10! Ani v objektu občerstvení u přívozu v Máslovicích nebylo přeplněno, tak jsme chvíli poseděli, než nás zima opět vyhnala do stopy. Následovaly Dolánky a s nimi domluvená exkurze v objektu plavební komory. Měli jsme štěstí, zrovna jsme zachytili proplouvající loď, což se, jak nám sdělil pracovník Povodí Vltavy, děje tak 4-5 krát do týdne. Po krátké prohlídce jeho pracoviště jsme pokračovali po trase kolem tvrze v Chvatěrubech a už tu byly Kralupy. Minuli jsme Masarykův most a po lávce přešli zpět na levý břeh Vltavy a došli ke kralupskému kostelu, kde jsme pořídili skupinové foto ve společnosti Josefa Švejka, jenž, jak se ukázalo, měl ke Kralupům vřelý vztah. Navštívili restauraci U kohouta a po občerstvení a zahřátí dorazili na železniční nádraží.
Zakoupili skupinové jízdenky a naší oblíbenou trasou s přesunem mezi Masarykovým a Hlavním nádražím naskočili do rychlíku směr Graz, který nás ještě před 18. hodinou spokojené a zahřáté vlastní energií vysadil v Pardubicích, kde jsme se rozloučili. Byl to fajn den.
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce