Ohlédnutí za výletem: Přes Kozákov do Sedmihorek 30.5.2020

Na trase ---autor: vedoucí výletu Riegrova chata ---autor: vedoucí výletu Rozhledna na Kozákově ---autor: vedoucí výletu Pohled do vnitrozemí ---autor: vedoucí výletu

Na letošní máj jsem si již tradičně připravil výlet do oblasti Českého ráje, tentokrát na proslulou horu Kozákov s Riegrovou chatou KČT, kovovou rozhlednou a známým nalezištěm polodrahokamů. Hora je 744 m vysoká a proto výstup na ni představoval po utlumení pohybových aktivit, způsobeném koronaviry, i docela hodnotný sportovní výkon. Turisté se mi hlásili průběžně již během předchozích výletů, předpověď počasí byla ideální turistická a tak se mohlo kolem 9. hodiny ranní vysoukat na železničním nádraží v Železném Brodě z vláčku 32 natěšených turistů.
Něco jsme si pověděli k trase a organizaci výletu, pořídili skupinové foto a již nás čekal ostrý nástup na trasu. Železniční trať zde prochází kolem Jizery a vystoupat z údolí až na vrcholek Kozákova nebyl lehký oříšek. Od počátku nás provázely nádherné výhledy do údolí Jizery, na Železný Brod, Jizerské hory a Krkonoše. Prošli jsme Smrčí a Pipice a když jsme vystoupali na rozcestí Vzdychánek, otevřely se nám výhledy i na druhou stranu Kozákovského hřbetu. Jako na dlani byl vrcholek Ještědu se třpytícím se vysílačem, dále Ralsko, Velký a Malý Bezděz, Vrátenská hora. V dálce se nabízelo České středohoří s Milešovkou či kužely Lužických hor. Postupně se ukázal i Černostudniční hřbet či rozhledna Štěpánka nad Příchovicemi. A tak jsme se kochali, fotografovali a ani příliš nevnímali nabírající nadmořskou výšku. Konečně jsme stanuli na vrcholu. Někteří upřednostnili občerstvení, jiné motivoval kruhový výhled z rozhledny ke zdolání závěrečného schodiště. Opravdu to stálo za to! Otevřel se nám výhled i do stran, které nám během výstupu zůstaly skryty. Hruboskalská plošina, Valdštejn, Vyskeř, Hrubá Skála, Trosky, Tábor, Kumburk, Zvičina, Hejšovina, Bor. V dálce na horizontu se ukazoval i Říp. Viditelnost vynikající. Také řádně foukalo. Nemohli jsme oči odtrhnout. Nicméně nedalo se nic dělat, bylo nutno jít dále, čekalo nás ještě více než 10 km a ještě jedna rozhledna. Sestup stál také za to. Byl docela prudký a tak jsme kolem studánky Radostná sestoupili až do Loktuší, odkud nás čekal další, tentokrát poněkud kratší, výstup na návrší Dubecko s další, stejnojmennou rozhlednou. Ani tu jsme mnozí nevynechali, i když výstup na ni se zdál býti nekonečným. Mezitím se zatáhlo a výhledy nebyly již tak skvostné. Přes další vsi Kvítkovice a Svatoňovice jsme poté sešli až do Karlovic, kde jsme se ještě stihli občerstvit a před 16. hodinou vyčkali příjezdu motoráčku.
Ve vláčku jsme ještě výlet zhodnotili, probrali své další plány a po krátké výluce a přestupu v HK jsme se spokojení a plní dojmů rozloučili o půl sedmé na hlavním nádraží v Pardubicích.
Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce

Vyhledávání

Sponzoři

 synthesia banner 180x150

 logo Pardubice

 

 

 

 

 

 

 

 

Přihlášení