Klub českých turistů

Všechny fotky jsou na: http://tksp.rajce.idnes.cz/Meandry_struhy_2012

Labutí píseň v Meandrech Struhy: Opět se ukázalo, jak maličký je lidský mraveneček při srovnání s Přírodou. Loni jsem si to tak maloval, že v roce 2012 by mohl být suchý podzim,

na počátku listopadu by již mohlo být po nočních mrazech, takže nastanou ideální podmínky pro toulky kolem Struhy. Inu, opět jsem se přepočítal. V posledním týdnu jsem sledoval předpovědi počasí a střídavě jsem se chmuřil a usmíval. Sobotní ranní déšť příliš nadějí nevzbuzoval, naštěstí jsme vyjížděli pozdě a na výchozí zastávku Jeníkovice jsme přijeli až v 10.35. Pozdní čas nám byl nakloněn, počasí již bylo mnohem příznivější.
Příroda se neřídila mým přáním, ovšem mýlil jsem se i jinak. Na výlet jsem měl nečekaně velký počet přihlášených a zkušenosti říkají, že na vlakové výlety chodí hodně členů, kteří o sobě vědět nedali. Jak z Přelouče jezdí jediný vagónek lokálky, málem jsem se třásl strachem, zda se všichni vejdeme. Na nádraží nás bylo 12, počet se měl zvýšit o Honzu Matouše v Přelouči a o Sylvu Daňkovou v Cholticích. Tento předpoklad se naplnil, takže nás vystoupilo 14. Naštěstí si počasí dalo říci a ukázalo nám vlídnou tvář.
Velkým štěstím byla přítomnost znalců místních poměrů, tedy Sylvy Daňkové, Honzy Matouše a Milana Jehličky, protože některá místa na nás uchystala různé nástrahy (oranice, bláto a podobné lahůdky), takže jsme díky radám procházeli vcelku přijatelnými místy. Samozřejmě jsme se nevyhnuli chůzi po kraji pole se zeleným hnojením, pole po sklizené kukuřici či nezmrzlými kopřivami. To byla daň za to, že jsme dle možností kopírovali klikatící se potok. Inu, došlo na předpokládanou divočinu téměř "za humny města", což snad stálo za to, viděli jsme přírodu v celkem přirozeném stavu, a nutno říci, že to má svůj půvab.
Naše procházka měla pro mne nečekanou chvíli. V květnu jsem se v Českém středohoří rozhodl, že budu muset zanechat vedení výletů - i při výběru krátkých tras jsem se propadal na konec skupin, takže je mi jasné, že jen krátké trasy s dostatkem času jsou pro mne ty pravé. Tento výlet zařazený v turistickém plánu na letošní rok jsem pojal jako svou labutí píseň vedoucího výletů. A ono se ukázalo, že "účastníci zájezdu" přichystali "rozlúčku" s řadou krásných dárků, jimž vévodí koláž z fotografií rozličných výletů. Děkuji tedy ještě jednou za přání a ocenění.
Příroda se k nám chovala vcelku příznivě, ovšem nějaké bahno jsme na sebe nachytali, a tak jsme zvolili jako cíl Valy. Hospůdka měla otevřeno od 14., takže jsme po 8 km došli tak akorát. Hospoda sice běžně vaří, k naší smůle byl kuchař minulého dne unaven a vzal si na sobotu volno. Kupodivu nebyl ani inzerovaný salám či utopence, výběr se smrskl na slané tyčinky či brambůrky, naštěstí žízeň jsme zahnat mohli. Dvě hodiny nám stačily bohatě a vlak v 16.21 nás unášel domů.
Na poslední výlet v roli vedoucího si budu rád vzpomínat a děkuji všem zúčastněným za velmi příjemný zážitek (špína z bot a oblečení snad dolů půjde a náladu mně a doufám i ostatním nezkazila).
4.11.2012
Vladimír Štreit